KatedraTEORIE A DĚJINY UMĚNÍ |
Z kabinetu před katedru. Estetika, dějiny umění a teorie na Umprum v letech 1985–2015 Eva Skopalová Výuka dějin a teorie umění má na Umprum svou tradici již od vzniku školy.1) V roce 1949, tedy krátce poté, co Umprum získala statut vysoké školy v roce 1946, zde byly zřízeny jednotlivé katedry,2) mezi nimiž Katedra teorie a dějin umělecké tvorby zaujímala důležitou pozici. Avšak její původní význam se ke konci šedesátých let a hlavně v sedmdesátých letech změnil na okrajové pracoviště. Po roce 1968 se Katedra teorie a dějin umění změnila na stejnojmenný „kabinet“, který společně s dalšími (Kabinetem jazykové přípravy, Kabinetem marxismu-leninismu, Kabinetem tělesné výchovy a Kabinetem vojenské přípravy) zajišťoval doplňkové disciplíny. Přestože byla většina kabinetů po revoluci zrušena, Kabinet dějin umění a estetiky existoval až do roku 1998. Zde působil od roku 1959 Dušan Šindelář, jenž byl v předrevoluční době, společně s Jaroslavem Volkem a Sávou Šaboukem, vlivným estetikem. Jeho působení na Umprum bylo pro jeho práci klíčové. Šindelář v českém prostředí jako jeden z prvních uvažuje o estetice a teorii užitého umění jako o samostatném uměleckém oboru. Podle něj užité umění vždy „zpředmětňovalo potřeby a kultivovalo prostředky styku lidských kolektivů, představovalo hmotný blahobyt společnosti, ale i jejich výpověď o otázkách nejniternějších a nejobecnějších.“3) Šindelář vymezoval charakter užitých předmětů jako vztah mezi estetickou funkcí, praktickým účelem a společenskou potřebou. Jeho působení na Umprum skončilo v roce 1990. V tomto roce se s příchodem nových pedagogů, Jana Rouse a Pavly Pečinkové, proměnilo intelektuální klima a do teoretického uvažování se postupně začlenilrancouzský poststrukturalismus, ale také postmoderna, začali být reflektováni umělci vyřazení z dřívější uměleckohistorické diskuse. Velkou posilou pro tehdejší Kabinet dějin umění a estetiky byl příchod Josefa Hlaváčka v roce 1991. Další impuls pro kabinet nastal kolem roku 1995 s příchodem Martiny Pachmanové a Jindřicha Vybírala v roce 1996. V průběhu devadesátých let se kabinet, který dříve zajišťoval jen okrajovou výuku dějin umění, začal proměňovat na akademické pracoviště. Příznačné proto je, že v roce 1998 se změnil statut kabinetu na Katedru dějin umění a estetiky. V roce 2005 byl otevřen magisterský studijní program Dějiny a teorie designu a nových médií (přejmenovaný od roku 2014 na širší Teorie a dějiny současného a moderního umění). Výlučnost v rámci studia dějin umění v České republice si katedra udržuje svým zaměřením na disciplíny užitého umění a propojením studentů formou stáží s praktickými uměleckými obory. Své teoretické směřování katedra v roce 2014 vyjádřila i přejmenováním na Katedru teorie a dějin umění. Díky doktorskému studijnímu programu, který na katedře funguje od roku 2005 (Kurátor a kritik designu a intermédií), si katedra „vychovává“ novou generaci teoretiků, jejíž nejmladší absolventi již na katedře působí jako pedagogové. Katedra teorie a dějin umění je dnes akademickým pracovištěm, které zpracovává řadu individuálních a týmových výzkumných projektů. 1) Uměnovědné disciplíny byly důležitou součástí studia už od založení Uměleckoprůmyslové školy v roce 1885. Prvními profesory dějin umění byli tehdy nejvýznamnější český estetik Otakar Hostinský a výtvarný kritik Karel B. Mádl. Jejich pokračovateli byli mimo jiné vynikající historikové umění Antonín Matějček, Václav Vilém Štech, Jaromír Pečírka, Václav Nebeský a František Kovárna. Viz též http://osobnosti.umprum.cz/. 2) Katedra užité grafiky a malby, Katedra užitého sochařství, Katedra architektury a Katedra textilu. 3) ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užitého umění a jeho klasifikace. In: Estetika, 1976, vol. 13, no. 1, 1. |
|
||||||