Proč jste si zvolila ateliér animace? Jaké jméno v té době měl animovaný film ve společnosti?
Animovaný film měl v té době stále velký ohlas. Bylo to důležité odvětví v českém výtvarném umění. Doznívala tradice Trnky a Hoffmeistera. Animace stále měla kladné a pozitivní jméno na rozdíl od jiných oborů i tady na škole, které byly zprofanované a kde učili lidé, kteří byli spojení s komunistickým předlistopadovým režimem.
A to byly například které ateliéry?
Určitě ilustrace, malba, plakát, grafický design, ale i design a socha. Ateliér malby byl v té době zaměřen na monumentální malbu a učili tam zasloužilí profesoři, kteří měli hodně titulů, byli úzce spojení s režimem, a tedy i dost prověření. Kdežto ateliér animovaného filmu byl trochu mimo hlavní zájem, protože byl považován za ne tak vysoké umění. Tak si to alespoň vysvětluji. i když Hoffmeister měl také rozporuplnou minulost. Po něm to ale převzal Miloslav Jágr a ten byl asi jediný ze školy, který nebyl ve straně.
Myslím, že proto ani nemohl být profesorem.
Ano, přesně tak, myslím, že byl docent, nebo dokonce jen odborný asistent. Ale právě díky tomu jsem tam nikdy necítila žádné politické tlaky. To bylo moc příjemné. i když jedna zvláštní věc se tam děla, které jsem moc nerozuměla, a sice že Jágr všechny studenty osobně postupně obešel a chtěl, aby všichni byli členy Svazu socialistické mládeže. To bylo zvláštní. Asi se tím možná trochu kryl – když řekl, že má všechny studenty v této organizaci, pak ho snad už do ničeho nenutili. Je možné, že seshora přicházely tlaky, aby byl alespoň někdo ze studentů kandidátem strany, na což se hodně dbalo v ostatních oborech. u nás to tedy bylo volnější, jen Jágr chtěl, aby všichni byli v SSM. Bylo jen pár silných jedinců, kteří se vzepřeli, ale devadesát procent lidí tam bylo. Tohle jediné bylo na ateliéru trochu zvláštní, ale byla to nejspíš úlitba režimu.
A co stalo s těmi, co se vzepřeli?
Vím jen o jedné mojí spolužačce, co se vzepřela, ale záhy odešla ze školy, protože se vdala někam do ciziny, tak možná už věděla, že nemusí. a jiný případ mě nenapadá, o tom se příliš nemluvilo. Starší ročníky se moc nebavily s těmi mladšími.
Rozumím tomu tedy správně, že animaci jste si zvolila právě z toho důvodu, že tento ateliér nebyl tak podřízený režimu?
Ano, právě proto, že mi byla sympatická osobnost pedagoga i uvolněnější atmosféra. Jinak jsem se do té doby animaci nějak zvlášť nevěnovala. Tehdy jsem si prostě řekla, že to zkusím. Uvažovala jsem i o ilustraci, ale v té době tam učil Mikula a ten byl známý svými politickými postoji, takže Jágr pro mě byl daleko sympatičtější osobnost. Nejspíše i proto, že jsem znala jeho ilustrované knížky a věděla jsem, že jeho ateliér je něco mezi, že tam nejde jen o animovaný film. Ateliér se jmenoval filmová a televizní grafika a spíš z něj vycházeli výtvarníci animovaného filmu. Dělali jsme hlavně výtvarné přípravy pro film a ilustrace. Trochu i té animace, ale vlastně spíš okrajově. Kdo se tomu chtěl vyhnout a dělat spíš ilustraci, tak mu to Jágr umožnil.
V té době ještě fungovala spolupráce s Krátkým filmem Praha?
To fungovalo až do revoluce, ale hned po ní to skončilo. Do té doby byla smlouva mezi školou a Krátkým filmem, že diplomant tam natočí krátký absolventský film. Natáčelo se ve škole, ale dokončovací práce se dělaly na Barrandově, takže to byla výhodná spolupráce jak pro školu, tak pro Krátký film, protože se tím mohl prezentovat.
Jak před revolucí probíhala výuka v Ateliéru filmové a televizní grafiky?
S animovaným filmem jsme měli zkušenost jen malou. V prvním ročníku jsme dělali jedno cvičení za celý semestr. Jednalo se o animaci chůze. Měli jsme si vymyslet nějakou typickou chůzi a na tom jsme se pak učili animovat pohyb. Myslím, že druhý semestr byl běh, další semestr pak krátký animovaný gag. a pak už záviselo na lidech, jestli k animaci inklinovali, nebo ne. Někteří více směřovali k ilustraci, tak už ani absolventský film nenatočili. Dělali třeba loutky, poutače nebo plakáty. Jágr měl úkoly stále stejné. Ve třetím ročníku měl vždy zásadní téma a s těmi, kteří jej udělali dobře, měl pak už dobrý vztah. První a druhý ročník s ním byly docela kruté.
Proslýchá se, že byl hodně přísný.
Ano, hlavně spousta slečen to psychicky nezvládla. My jsme začínaly čtyři a absolvovala jsem sama. Ostatní odešly po revoluci na ilustraci k Šalamounovi.
Probíhaly v té době stáže v jiných ateliérech?
Myslím, že to určitě nebylo tak rozšířené jako teď, nejspíše to neviděli rádi profesoři, protože to brali osobně, že od nich chtějí studenti odejít, a hlavně to nebylo vůbec zvykem. Možná že to probíhalo na architektuře mezi jejími třemi ateliéry, možná na designových oborech, ale já si nepamatuji, že by se něco takového před revolucí dělo i u nás v ateliéru. Jedině že se student přímo s Jágrem domluvil, že to s ním už nemůže vydržet, a on ho pustil napořád do jiného ateliéru, ale na krátkodobou stáž, to si nevybavuji.
Probíhala nějaká komunikace napříč obory?
Já se domnívám, že moc ne. Jágr, aspoň si myslím, Mikulu neměl moc rád, a tak to nemohlo fungovat. a ani na grafice to moc nefungovalo, protože to vedli takoví zvláštní lidi. Komunikace začala probíhat až potom, co přišel na písmo Solpera, který byl moc fajn.
A jak se odrazila doba revoluce ve škole, v ateliéru, ve způsobu výuky?
Ta doba byla pro školu zcela zásadní proměnou, ale u Jágra to bylo trochu smutné, protože i když nebyl zase až tak starý, byl i kvůli své povaze takový zatrpklý. Měl pocit, že ho studenti nechtějí, že ho nemají rádi, ale přitom se hlasovalo a studenti si odhlasovali, že tam zůstane. V té době o tom rozhodovali studenti, co bude a nebude, což zpětně vlastně nevím, jestli bylo správné. Někdy to mohlo být dost kruté, když si studenti řekli, že profesora nechtějí, a on na základě toho odešel. Ta doba byla zvláštní právě proto, že se děly věci, které normálně nejsou běžné. Teď ze svého pohledu vidím, že tam ti lidé neměli být a měli odejít sami, ale studenti to trochu uspíšili, takže to bylo asi pro ně tvrdé.
Jágr mi v té době připadal, že velmi zestárl. Zůstal tam pak už jen chvíli, asi jen rok nebo dva. Pak se u něj střídali asistenti, vlastně trochu nehezkým způsobem. Odešla jeho asistentka, taková zvláštní paní (Arnoštka Juračková, pozn. aut.), se kterou on trochu zametal a nechoval se k ní úplně hezky, ale měl ji tam docela dlouho (1982–1990, pozn. aut.). Po revoluci musela odejít. Nejsem si jistá, jestli na nátlak studentů, nebo přímo na Jágrův nátlak. Pak tam měl, myslím, Petra Poše, to asi také nebylo úplně šťastné. Ten tam dlouho nevydržel a myslím, že vztah mezi nimi rovněž nebyl úplně pěkný. Ale ani Jágr tam už potom dlouho nebyl. Už to byl takový konec. Připadalo mi, že nemá moc energie, začal být hodnější, už se ke studentům nechoval jako předtím. Ale bylo to spíš smutné.
Jak na škole probíhala doba revoluce?
Většina lidí se vyměnila, kompletně třeba lidé v dílnách, protože tam pracovaly dost zvláštní osoby, které si tam dělaly spíše vlastní kšefty, studenti tam moc nesměli. Ne všichni byli takoví, ale fungovalo to tam přinejmenším bizarně. Až po revoluci se to celé proměnilo, takže si všichni dost oddechli.
Začala být škola více otevřená, i co se týče Západu, například inspiračních zdrojů, zahraniční literatury atd.?
Určitě, začalo to fungovat jinak a lépe, i když postupně. Objevily se i větší možnosti stáží v zahraničí.
Byla v té době tendence vracet se do minulosti? Například Švankmajerovy filmy byly dlouhou dobu zamčené v trezoru nebo promítány jen ve filmových klubech a do distribuce se moc nedostaly. Proběhlo tedy nějaké „znovuobjevení“ takovýchto děl?
My jsme se jako studenti i k těmto dílům dostali, všechno jsme to viděli. To bylo dobré, že jsme to znali už před revolucí. Mohli jsme se dostat do filmových archivů a na projekce na FAMU, kde se to všechno promítalo. Jako studenti jsme byli rádi, že máme takovou výsadu, když se to jinde zhlédnout nedalo. Protože jsme všechny ty filmy znali, po revoluci byl pro všechny zajímavý například Jiří Barta. a já si myslím, že jeho nástup po Jágrovi byla taky volba studentů. Tak to v té době fungovalo, že studenti někoho oslovili a ten člověk začal na škole učit. První vlna pedagogů po revoluci byla spíš iniciativou studentů. Podobně šli například i za Zdeňkem Zieglerem. Neproběhly tedy legální konkurzy, jako je to teď, ale výběr probíhal spíše na základě toho, že vybraný člověk měl morální kredit a skvělou práci za sebou.
Promítla se inspirace ze zahraničí i do tvorby animovaného filmu, nebo se stále navazovalo na tradici Jágra, Hoffmeistera, Trnky?
Já přemýšlím, protože jsem v té době odjela na rok na stáž do zahraničí a pak už jsem byla v diplomovém ročníku. Začala jsem dělat více ilustraci a grafiku v dílnách a film mě začal opouštět, takže asi nejsem zcela objektivní člověk, který by to měl hodnotit. Ale jezdívali jsme na festivaly do zahraničí a i ze zahraničí se k nám dostávaly filmy, takže nějaká inspirace tam určitě byla.
I když jste byla v té době na studiích v zahraničí, dokázala byste shrnout rozdíl mezi výukou Miloslava Jágra a Jiřího Barty?
Jágr měl úkoly dopředu naplánované a ty se opakovaly, takže člověk věděl, co bude dělat v dalších letech. u Barty to bylo volnější. Nechával studenty zpracovávat témata, která je zajímala, ale vše s důrazem na film. Začali se tam tedy objevovat lidé, kteří měli o film větší zájem. Z mých spolužáků až snad na jednu výjimku nevím o nikom, kdo by se tomu vlastně skutečně věnoval. Všichni skončili u grafiky nebo ilustrace a podobně, asi poslední byla Pavlátová, předtím Koutský, pak ještě Miklínová. Změna tedy byla především v tom, že se výuka nasměrovala více na animovaný film.
Co se týče technik tvorby a samotného natáčení?
Určitě, začali tam učit lidé více spjatí s filmem. a to tam funguje dodnes, že mají externího střihače a externího animátora. a tak to bylo už za BartyPřivedl si tam externí spolupracovníky, kteří s ním spolupracovali na jeho filmech už dříve.
Po skončení spolupráce s Krátkým filmem se tedy filmy točily ve škole?
Jednodušší věci se točily ve škole i předtím, ale když se předpokládalo, že to bude opravdu dobrý film, že má potenciál, tak se to natočilo v Krátkém filmu. Za mě se pak točilo už více ve škole, ale přes Bartu se dalo domluvit i natáčení v takovém malém studiu (studio animovaného filmu AIF, založené roku 1990 Lubomírem Benešem, pozn. aut.).
To už začínala postupně i 3D animace?
Na začátku devadesátých let ještě nebyla, měli jsme na animaci jen jeden jednoduchý počítač, který jsme využívali jako test, jestli se nasnímané obrázky dobře hýbají. Jmenoval se Linetest.
Takže takzvaná nová média na škole v té době ještě nebyla? Protože například na AVU vznikl ateliér nových médií (postupně obohacený o technicky vybavené videostudio) už roku 1991.
Já myslím, že to přišlo až potom, co jsem skončila, někdy v druhé půlce devadesátek, to tam pak byl zaměstnaný přímo kluk přes počítače. Na AVU to bylo asi trochu progresivnější. u nás v roce 1992 skončil Jágr, do té doby to tam určitě nebylo, až pak s Bartou se do ateliéru postupně dostávaly i nové technologie.
Po revoluci odcházeli i nějací studenti? Byli do té doby na škole nějací silně prorežimní?
Já si pamatuji, že se v ročníku občas objevil člověk, o kterém se říkalo, že je dítětem někoho „důležitého“, ale nikdo pořádně nevěděl koho. i ten člověk vypadal dost zvláštně, ale nikdo jsme jej pořádně neznali. Ale myslím, že tyto případy pak nikdo přímo nevyhodil, spíš odešli sami. u nás v ateliéru bylo pár spolužáků z Jugoslávie. o těch se říkalo, že pocházejí z lepších rodin a že jsou tam na nějakou výměnu v rámci bratrských zemí. Ti v ateliéru začali studovat už před revolucí a připadalo mi pokaždé, že se hodí spíš na něco jiného. Po letech jsem je pak potkala a jsou z nich úspěšní byznysmeni v úplně jiných oborech.
Jak se odrazily ve škole přímo listopadové události roku 1989?
Byli tam aktivní studenti, ale spíše ze starších ročníků, kteří se zapojili do revoluce. Mělo to všechno neopakovatelnou atmosféru. Lidé se semkli. Spalo se ve škole, lidé chodili pomáhat. Možná že na FAMU to bylo ještě silnější, protože „famáci“ byli politicky aktivnější. V té době přestali profesoři chodit do školy, školu ovládali studenti. Pamatuji si, že se například spalo na studijním, byly střídavé služby u telefonu, noční projekce a tak.
V roce 1991 vznikla katedra animovaného filmu na FAMU, probíhala mezi ateliérem filmové a televizní grafiky na VŠUP a touto katedrou nějaká spolupráce?
Přímo od začátku ne, pak to navázal Barta. Chodil k nám učit například scenárista Edgar Dutka, pak také Jiří Kubíček, který katedru pozdějina FAMU vedl a s Bartou se přátelil. Barta to hodně otevřel. Když katedru na FAMU začal vést Aurel Klimt, tak se tyto kontakty přerušily.
Probíhaly v rámci ateliéru i nějaké přednášky o historii animovaného filmu?
Ano, chodili jsme na projekce na FAMU a také jsme měli přímo z FAMU přednášky animovaného filmu. a to už teď moc není, protože na Umprumce nejsou archivy, což je škoda. Jinak jsme měli společný základ pro všechny ateliéry, kde byly dějiny umění, estetika, filozofie a tak.
Změnil se tento základ? Předpokládám, že minimálně filozofie byla za minulého režimu podstatně jiná.
Ano, měli jsme například politickou ekonomii nebo tzv. úvod do marxismu, ale to skončilo hned po revoluci. Já mám historku, že jsem na 17. listopadu 1989 měla mít nějaký referát na toto téma a měla jsem z toho strašný stres. Ale vzhledem k událostem jsem se tomu naštěstí vyhnula. Pak už z těchto předlistopadových povinných předmětů doběhla jen ruština, ale na ni jsme měli skvělou pedagožku, která nikoho netrápila. Náš ročník však tyto změny trošku odnesl, protože po revoluci nebyli na škole lidé, kteří by učili teoretické předměty, a než se to ustálilo, tak nám třeba v estetice chybělo několik století. Až pak postupně začali na škole učit i dobří teoretici.
Byla v té době tendence zvát na školu i zahraniční teoretiky?
To jsem tehdy nezažila. Jedině když si pedagog někoho pozval přímo do ateliéru.
Jak byste porovnala vaši zahraniční stáž na škole v Bruselu s VŠUP v té době?
Bruselská škola měla mnohem víc financí. Tady se muselo stále počítat, například kolik pásu filmu se spotřebuje, ale tam to vůbec neřešili a technicky byli také lépe vybavení. Rovněž tam lépe fungovali zaměstnanci než tady před revolucí, kteří se chovali ke studentům většinou strašně, kdežto tam jim pomáhali, atd. Ale na výtvarnou stránku tam zase nedávali takový důraz. Výtvarně zdatní příliš nebyli. Tady u nás se do revoluce dělala spíš klasická animace se vším všudy, především s důrazem na výtvarnou stránku.
Rezonoval v zahraničí československý animovaný film?
Ano, vždycky když jsem někam přijela, všichni znali Trnku, Švankmajera a občas i Zemana.
