Anna Remešová: Začala bych úplně elementárně, a to otázkou, kdy jste na školu nastoupil a jaká zde byla v té době situace.

Já jsem přišel pravděpodobně někdy v roce 1994–1995, bylo tady čtyři až pět počítačů.  Jeden měla paní Zippeová, která tady až do loňska byla jako sekretářka rektora. A pak zde byly nějaké počítače na katedře architektury. Postupně jsme vytvářeli společnou síť a připojili vše k internetu. Dnes tu je okolo dvou set strojů. Možná i víc.

AR: Počítačů?

My už ani nevíme, kolik jich tu je. Já se od začátku zabýval především tou síťovou záležitostí. Ze začátku šlo dělat i něco okolo aplikací. Ale to je mi čím dál tím víc vzdálené.

AR: Co máte na mysli tou sítí?

Šlo o to, propojit všechny počítače dohromady, ale ještě to nebylo někam ven. Internet snad ještě ani neexistoval, tedy existoval, ale jen velmi výjimečně. Nejblíže nám byl na filozofické fakultě.  A taky odtamtud internet bereme.

Vojtěch Novák: A kdy byl internet zaveden na školu?

To souvisí s tím, kdy byla registrována doména, což bylo v červnu 1997. Čili už to bude brzo dvacet let. Ze začátku to bylo propojeno pevnou linkou. Takové dva dráty, které vedly někam až do Dejvic. Modem jsme tu měli dříve vystavený.  Krabice, která – nevím, jestli si to pamatujete – strašně pískala.

VN: Ten pískot byl hodně výrazný.

Pískalo to, pak to ztichlo a až pak to začalo fungovat, úžasná rychlost 56 kb/s. A teď máme 1G/s čili mnohem rychlejší. Ale zas je tu dvěstěkrát víc počítačů. Když jsem přišel, nebyly zde žádné služby, účetní měla vlastní program na svém počítači. Paní, co dělá mzdy, měla také svůj. E-mail v podstatě neexistoval. Posléze se pak začal používat, ale na začátku ho měli tak tři lidi. Postupně se pak vše propojovalo školní sítí, zaváděl se Studijní informační systém atd. Aktuálně řešíme RAV, výpůjční systém. Ale každou chvíli je to něco nového.

VN: Kdy začalo propojování studentů s profesory přes maily?

Myslím si, že to bylo okolo roku 2000, někdy po povodních v roce 2002. Školu povodně fyzicky moc nezasáhly, nebyla téměř zatopená, ale nešel zde asi tři měsíce proud.

AR: K čemu mělo primárně sloužit to propojení?

Stejně jako na všech ostatních školách. Kvůli tomu, že jsme malá škola a prostředků je málo, postup zavádění nových softwarů je vždy takový, že nemáme nic svého, co by pro nás někdo udělal. A protože jsme vysoká škola, tak je to trošku specifické. Komerční produkty se skoro nedají použít, takže přebíráme ty, které mají nasazené na jiných vysokých školách, řádově však větších. Některé věci jsou podle vzoru z Jihočeské univerzity. Studijní informační systém je pak z ČVUT. Je to úplně jiná kategorie, mají mnohem více studentů, a přitom se to všude dělá stejně.

VN: Bylo to vždy kompatibilní? Do jaké míry se to muselo následně modifikovat?

Trošku se to modifikuje, jelikož struktura škol není úplně stejná. Třeba ČVUT je strukturováno podle vedení, které přímo neřídí výuku, a pak děkani různých fakult. My tento článek vůbec nemáme. Vždy se to musí přiohnout nebo předělat. Naše struktura je specifická, ale už to nebývá takový problém. Rozhodně přebírání některých komerčních produktů nikdy nefungovalo.

AR: Je ten systém ještě na něco jiného než jen na to, že se v SISu podíváme na známky?

Je tam celá vaše historie, škola podle toho dostává peníze. Jako studenti ji živíte. Per capita, podle hlav, podle studentů. Z počítače vylezou data s tím, kolik studentů tady studuje, a to se pak posílá na ministerstvo školství, tamtudy to proteče směrem k panu Babišovi (ministr financí, pozn. aut.), a ten pošle peníze. Nám pošle sto peněz a ČVUT deset milionů. Pak to slouží k chodu školy. Dále je tu mzdový a personální systém, který eviduje zaměstnané pedagogy a ostatní pracovníky. Je to podobné jako v každé jiné firmě.

VN: Všiml jste si za dobu vašeho působení zrychlujícího se tempa přílivu nových technologií?

To nemohu posoudit, ale rozhodně se nám tu každým pokrokem otevírá spousta dalších možností, takže se to rychle rozrůstá. Rozhodně jsem kdysi „rozuměl“ skoro všemu, co se okolo počítačů děje. Pomáhal jsem i s webovými stránkami. Dnes to ale možné není.

VN: Stává se škola „technologičtější“, závislejší na technologiích?

Určitě! Překvapivě se stávají závislejšími obory, do kterých bych to nikdy neřekl. Například sochařství. Když se podívám na jejich klauzury, tak vidím jednu sochu a zbytek jsou projekce.

AR: Jak a kdy proběhl nějaký velký nákup toho, co je teď v počítačové místnosti?

LČ: Tak periodicky je to tak, že se počítače kupují vždy, když už přestanou stačit. Většinou tak po pěti šesti letech. Teď jsou tak v půlce života. Jenže nové verze Adobe začnou drhnout. Některé počítače se třeba rozbijí. Ale většinou jsou to kvalitní stroje, třeba DELL nebo iMAC, ale po šesti letech už na nich nelze spustit ty programy, které potřebujete. Co nás minulo, jsou 3D tiskárny, které používají designéři a architekti. To si už obstarávají sami. Měli jsme zde vlastní 3D tiskárnu, co jsme si postavili, ale už ji někdo někam odnesl.

AR: A všechny systémy, které zavádíte, jsou konzultovány s rektorem?

Jistě, jednak to implikuje nějaké peníze, které jsou na to potřeba, a to rozhoduje vedení. Do nějaké částky to rozhodujeme i sami. Pak už musíme minimálně za kvestorem. Někdy se o tom rozhoduje v rámci kolokvia. Vždy záleží na tom, co to je a jak moc je to potřeba.

VN: Stalo se vám, že studenti nechtěli přistoupit na systém SIS nebo emailový systém nebo jiné technologie?

Nemají šanci.

AR: Nemají na vybranou.

Nikdo se jich neptá. SISu není vyhnutí, jelikož už nejsou klasické indexy. S e-mailovým systémem je to dnes už také jiné, původně to bylo tak, že každý́ student řekl: posílejte mi to na jan.novak@gmail.com, ale pak si třeba změnil mail a přestaly mu informace od školy chodit. Ale škola nemůže tyto věci zjišťovat, to nejde. Takže je to asi tak tři roky, kdy padlo nařízení, že musíte povinně využívat školní schránku. Ale dodneška to někdo řekne: Já to nepoužívám. Je to ale na jeho škodu, nikdo nikam už nic neposílá.

Další, co nevyšlo, byly profily na webu. Měly tam u toho být fotky, ale to zaznamenalo silný odpor. Nikdo nekontroloval, jaké fotky se tam dávají. A taky to tak vypadalo, že jo! Někdo tam měl nějakou ovečku.

AR: Čeká školu do budoucna nějaká velká technologická změna?

Čekají ji samé změny, ale změna, na kterou tady čekám, je nová technologická budova.

AR: Zavede se tam nová síť?

Ano. Plánujeme, že se tam přesune jádro výpočetní techniky, které je teď v prostorách doslova vybudovaných za císaře pána. Technologická budova bude zevnitř zcela nová, všechny obvody a tak. Takže zákonitě by podmínky pro výpočetní techniku měly být lepší.

AR: Jaké jsou třeba technologie k tomu, aby běžely všechny systémy, jako je SIS?

Máme tu místnost, kde jsou servery, se SISem, web a všechny tyto věci, co jsou centrální.

VN: Kde na škole můžeme tyto servery najít?

To je tajné.

AR: Existuje zde něco, co technicky nelze udělat kvůli tomu, že škola sídlí ve staré budově?

Vše se dělá komplikovaně, ale jde to. Tato budova byla vystavěna velice moderně. Měla moderní vytápění, většinou to už není vidět, ale bylo teplovzdušné. Tu a tam je na chodbách možné vidět mřížky u země, kde zezdola z kotelny se hnal vzduch, jenž byl rozváděn celou budovou. Velice moderní řešení na tu dobu. Problémy takto starých budov jsou, že nelze projít patry, stropem. Tak používáme teplovzdušné potrubí – průduchy. Jde to, ale je to velká otrava. Od nové budovy si slibujeme, že bude vše hotové.

AR: Ale vždyť je ta budoucí nová budova taky stará.

Ale vevnitř bude úplně nově předělaná.

AR: To se může?

Uvidíte, že ano. Pokud se toho dočkáte.

AR: Asi ne.

Jako studenti asi ne.

AR: Za života možná ano.

Já už se toho asi nedožiju. To je už asi pátá budova ve výhledu, kterou já pamatuju.

AR: Ale tahle vypadá už hodně reálně.

Je to hodně pokročilé. Takhle pokročilé to ještě nebylo.