Akademické prostředí vysoké umělecké školy je, co se týče vztahu k aktuálním společenským tématům, charakteristické ambivalentní povahou. Na jednu stranu si vnitřní uspořádání udržuje určitou neutrální roli, jež má studentům poskytovat prostor rezistentní vůči překotným změnám ve společnosti, na druhou stranu se taková apolitická pozice tluče s rolí umění, která se ve své formě i ve svém obsahu chtě nechtě vztahuje ke každodennímu životu studentů a k současným problémům společnosti. Otázka po diskusi, jež by zohledňovala takovou společenskou funkci umění, se nabízí mimo jiné v souvislosti s vývojem technologií, informačních systémů a programů, se kterými studenti pracují. Jak se ukázalo z dotazníků mezi vedoucími a asistenty z katedry volné tvorby, kteří na školu nastoupili na začátku nebo v průběhu devadesátých let, kritická reflexe používání nových technologií v ateliérech tématem k diskusi nebyla.
První počítač byl do školy zakoupen v roce 1988, v polovině devadesátých let se pak na škole nacházelo asi pět kusů, jeden počítač na rektorátu a pár na katedře architektury. S nástupem všeobecné digitalizace dat, mobilní a internetové sítě se začala také veškerá školní agenda přesouvat do vnitřní systematizované sítě školy. V roce 1997 byl do škole zaveden internet a zároveň byla zaregistrována doména vsup.cz, s níž od začátku úzce souvisí školní maily studentů a pedagogů. Internet byl do školy připojen optickou linkou z budovy Filozofické fakulty UK. Luboš Čech z IT oddělení, činný na škole od roku 1995, k tomu dodává: „Podali jsme si žádost o vybudování trasy, obstarali asi patnáct razítek a jednoho dne přišli dva pánové, že to jdou dodělat. Sestoupili do suterénu, udělali díru do venkovní zdi, sáhli tam a vytáhli optický kabel, dotáhli ho až do místnosti 104 a řekli: ,Tady máte ten internet.‘ Oblíbeným hackerským trikem v období českého raného internetu bylo napadení stránek pochodujícím čínským vojáčkem. V roce 1998 zaútočili takto hackeři, mimo jiné vinou technologie Microsoftu, na školní stránky Umprum, ale také na web ministerstva obrany.
Akademie výtvarných umění se z hlediska technologické vybavenosti vyznačují mnohými specifiky. Je zde zvýšená potřeba grafických a kreativních postprodukčních programů, rozličných tiskáren a kamerových přístrojů. Všechny počítače a jiné systémy (Studentský informační systém, Interní platební systém, výpůjční systém knihovny, elektronická pošta ad.) jsou propojeny jednou sítí, jejíž struktura a podoba vyplývá ze sítě pražské ČVUT, ačkoliv se v případě Umprum jedná vzhledem k počtu studentů o mnohem menší školu. Zavádění těchto systémů a proměna komunikace mezi školou a studenty probíhá od roku 1997 dodnes (2016) a stále větší část studentské a školní agendy je přesouvána do formy dat, e-mailů, elektronických zápisů a skenovaných formulářů. Přecházení z papírových indexů na elektronickou evidenci (SIS) trvalo po delší období, ale s konečnou platností byly papírové indexy zrušeny ve školním roce 2012/2013.
Když se hovoří o transformaci atmosféry a české společnosti na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století, často se používají binární opozice jako totalitarismus – liberální demokracie, cenzura – svoboda, socialismus – kapitalismus. V některých případech však je zajímavé sledovat to, co se s příchodem nového režimu naopak vůbec nezměnilo. Proto tento text nese název „Transformace, která nebyla transformací“. Podobu vztahů uvnitř společnosti na konci 20. století příznačně ovlivnil prudký technologický vývoj, jenž lidem umožnil bezkontaktní komunikaci a neosobní výkony rozličných činností (např. platby, spojení s úřady ad.). Devadesátá léta se odehrála v atmosféře technofilního nadšení, jež bránila jakékoliv reflexivní kritice. Na podzim 2015 rozeslali autoři tohoto textu dotazník bývalým pedagogům ateliérů volného umění na škole, jehož tématem byla technická vybavenost ateliérů a diskuse se studenty nad zapojováním počítačů do výuky. Dotazník ukázal, že k takové diskusi docházelo v ateliérech jen velmi zřídka – nejaktivnější byl v tomto ohledu Ateliér konceptuální a intermediální tvorby ve vedení Adély Matasové – a na úrovni vedení školy, jež postupně zavádělo jednu změnu za druhou, vůbec ne. Tento text má tak sloužit i jako výzva, volající po nutnosti kritického pohledu, jenž by ze školy vytvořil akademické prostředí umožňující studentům orientaci v akcelerující době. Příležitost k tomu nabízí například výstavba nové technologické budovy, jež se připravuje již od poloviny devadesátých let a která dostala konkrétnější podobu se získáním parcely a domu v Mikulandské ulici v roce 2014. Podle rektora Jindřicha Smetany je nová technologická budova součástí celkového projektu zkvalitnění výuky a fungování Umprum. „Variabilita, zaměnitelnost provozu, kompletní zasíťování a rozvody technologií by měly zaručit jakýkoliv model organizace výuky a funkce,“ podotkl Smetana v diskusi s akademickou obcí v polovině října 2014. Samozřejmost, s jakou se zde operuje, je zarážející. Kompletní zasíťování je tak jen dalším pokračováním standardizace a digitalizace výukového procesu.
