Dnes už se na to zapomíná. Pro současné svobodomyslné studenty to asi musí být představa skutečně jako z minulého století. Všichni vysokoškolští studenti mužského pohlaví – kromě lékaři potvrzených výjimek s „modrou knížkou“ – museli docházet každý týden během dvou let na jednodenní vojenskou přípravu. Scházeli se na vojenské katedře v Motole, která byla součástí Univerzity Karlovy a pozemek tehdy sousedil s golfovým hřištěm (dnes je tam jen golfové hřiště, zvětšené o areál někdejší vojenské katedry).  Každý pátek v šest hodin ráno studenti museli stát v zástupech na asfaltovém „buzerplacu“ před montovanými domky katedry, řádně připraveni, oholeni a ostříháni, oblečeni ve vojenských uniformách.

Studenti VŠUP sdíleli vojenská cvičení v jedné četě se studenty Filozofické fakulty UK a se studenty AMU. Podle slov Aleše Najbrta na tom byli vůči polovzdělaným vojenským kádrům nejhůř filozofové, vojáci je nejvíce deptali a ponižovali, zatímco studenti uměleckých oborů mohli čas od času provádět jakési kompenzační práce – odbornou úpravu nástěnek s „názornou agitací“; úlevy získávali, pokud na vyžádání donesli tu a tam keramickou mističku nebo popelníček.

Mnozí studenti realitu vojenské katedry neunesli nebo vojenskou katedrou neprošli a pak museli jít po studiu na dva roky „natvrdo“ na vojnu, a to i v případě, že měli rodinu a děti. Žádné úlevy, naopak naschvály, psychický nátlak a ponižování. Studenti-filozofové a mladí umělci z AMU i VŠUP nacvičovali, jak bránit socialistickou vlast před západními imperialisty…

V Archivu hlavního města Prahy je uložená a badatelům zpřístupněná dokumentace – tenká složka ovázaná režným provázkem s osobními listy několika studentů VŠUP, kteří prošli vojenskou katedrou v letech 1985–1990. Na osobních listech je historické razítko s nápisem TAJNÉ. Mezi osobními listy jsou tu a tam i známá jména, člověku se i dnes stahuje žaludek. S pohrdavým pohledem v jednom z dokumentů na čtenáře shlíží vojín Matěj Forman – student Ateliéru televizní a filmové grafiky VŠUP, který musel ve vojenské dokumentaci uvádět, že se od roku 1978 pravidelně o prázdninách stýká se svým otcem, režisérem a občanem USA, tedy žijícím v nesocialistické zemi a bydlícím na adrese New York, 150, Central Park. Matěj Forman byl v četě pplk. Šaise, a „přestože nebyl v SSM“, trochu se naštěstí „angažoval v ČSTV a do socialistické soutěže se zapojil závazkem získat co nejlepší prospěch… pořadové vystupování měl dobré s drobnějšími nedostatky, ale má předpoklady k dalšímu zlepšení… i když ne vždy se mu daří prosadit autoritu k ukáznění čety“. V závěrečném hodnocení četař a zdravotník vojenského praporu Matěj Forman „není považován za vhodného kandidáta pro přímý nábor do Československé armády ani pro povýšení do důstojnické hodnosti“ Tak je to v dokumentech psáno chvíli před revolucí – 25. září 1989, podepsán jest plk. MUDr. Václav Kutík. Matěji Formanovi se určitě hodně ulevilo, protože většina ostatních umprumáků byla uznána za vhodné pro přímý nábor do ČSLA a byla hodna povýšení do důstojnické hodnosti.